čtvrtek 3. března 2011

jak jsme s Honzíkem vařili

Většinou vařím rychlovky, které si nachystám když prcek spí, nebo stihnu míchat během krmení, nebo při čekání na krmení, kdy prcka zabavuji podáváním relativně bezpečného kuchyňského náčiní.
Minulý týden jsme dostali za úkol tvarohové noky a prej ať jich udělám víc, že si je namrazíme na pak.
V sedačce vydržel asi tak deset sekund, než se zasekl na hranici pádu. Nu což, pustím ho na zem, stejně budu muset vychytat případná nebezpečí, neb dopolední spaní nebude na věky.
Znaleckým okem obhlídl nově nabyté území a bez zaváhání zamířil ke květináči s cibulkami, čekajícími na přesazení. Matka byla tentokrát rychlejší a přesunula rizikový předmět do nedostupné výšky. Pak se vydal zkoušet stabilitu odpadkového koše (i tady jsem pohotově zasáhla - říkejte mi chobotnice ;) a nakonec se usadil u trouby - naštěstí studené.
Nedá se nic dělat, kamarádka mi nedávno nabízela zapůjčení cestovní postýlky, je třeba nabídku využít a aspoň na čas zabránit průzkumníkovi v nebezpečných misích.
Dnes na ni došlo. V mojí pidikuchyni zabrala téměř celý volný prostor. Ovšem vypadá úplně jinak, než jsem čekala - postranice jsou nízké. Naštěstí Honzík sice leze, ale zatím se v postýlce nestaví. Na nějakou dobu bude klid.
Honzík si prohlíží nový prostor, obrázky na látce, máma přihodila i nějaké to nové náčiní. Vaření probíhá v poklidu.
Když jsem strčila pizzu do trouby, šla jsem napsat příteli, že je čas vyrazit z práce na oběd.
Přemýšlím, kolik času mi to zabralo, ale víc než dvě minuty to být nemohlo.
Když jsem se vrátila do kuchyně, blesklo mi hlavou, že ten můj klečící mrňous je nějaký velký. Pak jsem se koukla pořádně a on neklečí, ale stojí.
Bije se ve mně matka zodpovědná, která by dítě v této situaci opouštět neměla a matka "reportérka" toužící zachytit tento jedinečný okamžik.
Která že to vyhrála? ;)

10 komentářů:

  1. Joli, Honzík Ti krásně roste, a bude hůř.. ;-)
    Krásný den

    Věrka

    OdpovědětVymazat
  2. jo, přemýšlím, jestli obalit nábytek bublinkovou fólií, nebo mu pořídit přilbu - povzbuzen prvním úspěchem se po vyspání staví u všeho a stabilita žádná ;)

    OdpovědětVymazat
  3. hihi šikulka...škoda, že jsi daleko :-) půjčila bych ti ohrádku...

    OdpovědětVymazat
  4. Tak a máš doma velkého chlapa:-) opravdu tě čeká nejnáročnější hlídací období - dospělého ani nenapadne co všechno dětičky napadne:-))))))
    Držím palečky!!!!! anonka

    OdpovědětVymazat
  5. Dobry den Jolano, tak my jsme bych soudila o rok dal a pripravte se, bude opravdu hur. U nas uz nejake davani do nedostupnych vysek nefunguje, na to existuji prece takove vymozenosti jako stolicky, krabice a pod. U nas ted funguje uz jenom zamykani a to uz jsem ta zamcena byla i ja...

    OdpovědětVymazat
  6. ´... tak to teda pomůže už jen uvázat na řetěz, nebo se přestěhovat do polstrovaného holobytu :))))
    no, zvládla jsem to před 12-ti lety s Kačkou, zvládneme to zas :)
    mimochodem - s těma stoličkama mi to připomnělo bráchu - mamina ho načapala jako malýho stát na lince - chodil jí tam na kostkový cukr ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Jolanko, malý je krásný okáček. My tohle máme za sebou, ale Martínkovi je 2,5 roku, a tak některé věci opustil, ale našel si věci nové a lepší...;-) Tak mi občas taky vstávají vlasy hrůzou na hlavě, ale naštěstí to není tak často...Hrozně to utíká, musíme si to užívat...Hezký den. Peťa

    OdpovědětVymazat
  8. Joli, tak máš doma velkého šikulu! Jojo, oči musíš občas mít všude. Znám to taky. :))hihi, tak držím pěsti a přeji krásné dny. Honzík je krásně okatý!

    OdpovědětVymazat
  9. Joli,krásný příspěvek a ještě krásnější chlapeček!!!! Tak mi to taky něco velice připomíná, vlastně to stále ještě trvá :) Jen já jsem matka už velice otrlá a tak nějak mu nechávám volnost- ať si vyzkouší:))) Je ale fakt,že určitě těch kytiček nemám tolik,co ty a když, tak někde vysoko...V kuchyni taky pořád něco vytahuje, oblíbený je čaj-roztrhat, vysypat, takže mám pocit, že někdy nedělám nic jiného, než sbírám, vysávám, honím ho ...:))))Troubu- učím ho, že pálí, ať pozná sám na vlastní kůži-jasně, že jen malinko teplou:))) S tím jiným pohledem- myslím,že vím přesně, jaké byly tvé pocity, úplně jsem je v sobě cítila a nejsilnější to bylo, když se sami rozešli v prostoru, takový úplně nezvyklý pohled. Jej,to bylo krásné!!!
    A vám přejem krásný den!!!! Radka

    OdpovědětVymazat
  10. Gratulíren Jeníčkovi! To jsou fakt Okamžiky s velkým O, nádhera...

    OdpovědětVymazat