Je sedm hodin ráno, mám půlnoc. Slyším rachotění a bouchání. Otevřu zalepené oko. "Miláčku, nevíš kde mám to zelené tričko s límečkem?" Žehlila jsem ho nedávno, tak bude ve skříni, "Myslíš to s logem rybářského svazu?" "Né, to druhé." (liší se malým logem) Tak to tedy netuším a pokouším se ještě usnout.
Mezitím mezi pokojíkem a koupelnou pobíhá pubertální dcera. Je třeba se důkladně namalovat a včera v Bravíčku objevila tupírování. Tříská dveřma.
Marně se snažím nejmladšího člena rodiny ukecat ještě k pár minutám spánku.
Miláček vzal zavděk košilí a rifle z důvodu mimořádného jednání vyměnil za "slušnější" plátěné kalhoty. Otvírám druhé oko a cosi se mi nezdá. "Nemáš je zmačkané?" "No trochu" To zní podezdřele. Vytahuju brýle. Vstávam a zapínám žehličku. Tříměsíční kojenec se dožaduje ranní dávky. Na kalhotách objevuju flek. Pomyslím si, že je od vody. Pod žehličkou tmavne a rozpíjí se. Hmm, tak voda to nebyla. "Vem si ty druhé" říkám. Druhé kalhoty zmizely. Nejsou ani ve skříni ani na štendru. Polykám jedovatou poznámku. Konečně se našly. Na věšáku s roznošenými hadry. Je potřeba je přežehlit. Konečně vytahuju nespokojeného mrňouse, "Mami, kde mám to Bravíčko? Musím ho vrátit kámošce." Nepolknu jedovatou poznámku. Usadím se v křesle, přiložím prcka a nohy si dám nahoru. Dcera vzdala hledání, přítel je slušně oblečen. Bouchnou dveře. Miminko usnulo u prsu. Konečně klid. Zapínám noťas, strategicky umístěný vedle křesla na kojení a přemýšlím, jestli risknout probuzení a přemístit broučka do postýlky. Risk se vydařil. Vařím si kafe. To je ale dnes krásné ráno ;)
Mezitím mezi pokojíkem a koupelnou pobíhá pubertální dcera. Je třeba se důkladně namalovat a včera v Bravíčku objevila tupírování. Tříská dveřma.
Marně se snažím nejmladšího člena rodiny ukecat ještě k pár minutám spánku.
Miláček vzal zavděk košilí a rifle z důvodu mimořádného jednání vyměnil za "slušnější" plátěné kalhoty. Otvírám druhé oko a cosi se mi nezdá. "Nemáš je zmačkané?" "No trochu" To zní podezdřele. Vytahuju brýle. Vstávam a zapínám žehličku. Tříměsíční kojenec se dožaduje ranní dávky. Na kalhotách objevuju flek. Pomyslím si, že je od vody. Pod žehličkou tmavne a rozpíjí se. Hmm, tak voda to nebyla. "Vem si ty druhé" říkám. Druhé kalhoty zmizely. Nejsou ani ve skříni ani na štendru. Polykám jedovatou poznámku. Konečně se našly. Na věšáku s roznošenými hadry. Je potřeba je přežehlit. Konečně vytahuju nespokojeného mrňouse, "Mami, kde mám to Bravíčko? Musím ho vrátit kámošce." Nepolknu jedovatou poznámku. Usadím se v křesle, přiložím prcka a nohy si dám nahoru. Dcera vzdala hledání, přítel je slušně oblečen. Bouchnou dveře. Miminko usnulo u prsu. Konečně klid. Zapínám noťas, strategicky umístěný vedle křesla na kojení a přemýšlím, jestli risknout probuzení a přemístit broučka do postýlky. Risk se vydařil. Vařím si kafe. To je ale dnes krásné ráno ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat